Představitelé Jednotného My vycházejí Částí Sebe z Jejich společného Příbytku k Jejich «pracovním prostranstvím» poněkud různě. Někteří — zcela existující jako průzračná Vědomí; to je například Huang Di, Apoštol Filip, Gautama Buddha. Druzí vytvářejí nad «pracovními prostranstvími» Mahádubly: gigantické Formy, sestávající z nejněžnějšího Živého Světla, vzhledem podobné lidským tělům; Takových je (podle našich pozorování) — většina. Ale třetí, kromě projevení Sebe ve vzhledu Mahádublů, svítí také intenzívním Světlem-Ohněm a vytvářejí formy podobné Slunci, které vidíme ze Země.

Slunci podobné, živé a intenzívní trvalé Projevy Svatých duchů, týkající se povrchu Země, Ježíš nazval «Slunci Boha» [21].Jejich barva se může nepatrně měnit od světlezlaté — do oranžové (u Surji) nebo načervenalé (u Sarkara). Kromě dvou jmenovaných Představitelů Tvůrce, jsme pozorovali «Slunce Boha» vytvořené Ježíšem, Jeho Apoštoly Janem a Markem, také Satja Sai, Iglem, Jamamutou, Assirisem, Ódinem, Adlerem, Bartolomějem, Ptahhotepem, Nikiforem, Larisou, Sulijou, Ladou.*2

… Každý ze Svatých Duchů může mít několik «pracovních prostranství», které se mohou rozkládat ve vzdálenosti tisíců kilometrů jedno od druhého. Přičemž unikátní možnost pro výzkum takové aktivity Božských Učitelů máme v současnosti díky tomu, že Satja Sai má hmotné tělo v Jeho indickém ášramu. To dovoluje sledovat aspekty práce tohoto Velikého Avatara, skryté vnějšímu pohledu, strukturu rozdělování Sebe Jím — ve prospěch pomoci vtěleným lidem.

On vychází z Příbytku Jednotného My velkolepým «Sluncem Boha», zářícím od Jeho ášramu. To je centrum Jeho aktivity na Zemi. Ale odtud On protáhl Svoje nesčetné Božské Ruce ke mnoha oblastem na povrchu planety. Tyto Ruce procházejí skrz Oceán Jednotného My, — podobné podzemním korytům ohnivých řek. Ony končí na velkých nebo menších plochách Jeho «pracovních prostranství», nad kterými se zvedají Jeho Mahádubly, a v jednom nám známém případě — i «Slunce Boha».

«Slunce Boha» jsou někdy viditelná jakoby úplně «za horizontem», ale častěji vystupují do určité míry více či méně nad povrch Země.

«Slunce Boha» — to jsou ohraničené struktury, které se vytvářejí na místech výstupu některých Představitelů Prvotního Vědomí z Jejich společného Příbytku. Jsou to Jejich Átmany.

«Slunce Boha» — to je jedna z variant projevů Božského Ohně. (Posledně jmenovaný může existovat nejen v podobě «Sluncí Boha»).

Božský Oheň, vytvářený Svatými Duchy nebo Avatary, můžeme používat na energetické pročištění a vyléčení našich těl, a také Zbožštění jejich hmoty. On je naprosto nespalující pro ty, kteří se úspěšně pozvedají k Dokonalosti. Ale pekelné duše (nevtělené i vtělené) Ho nesnesou.

Opravdoví duchovně usilující můžou dostat možnost rozmístit v Božském Ohni nejen duše, ale i těla — pokud je pro takovou práci dostupné «Slunce Boha». Pak mohou také postupně odsunovat od svých těl — rukama vědomí, vycházejícíma z rozvinutých duchovních srdcí, — všechny ty energie, které nejsou Božským Ohněm. Těla a jejich energetika se tím efektivně pročišťují, uzdravují a přeměňují. Z plně pročištěných těl se dá mnohem snadněji vycházet do Božských eonů. (Ale z těl znečištěných hrubými energiemi to není vůbec možné uskutečnit).

Ještě více perspektivní bude, — pokud se «Slunci Boha» staneme sami.

Vždyť kvůli tomu všemu jsme také vtěleni na Zemi! Kvůli tomu — nás sem Bůh poslal!

Jen se na sebe podívejme: do jaké míry prozkoumané Cestě odpovídá to, jak já v současnosti žiji?

Ale při tom je třeba pochopit, že začít vlastní přeměnu je nutné vždy právě od začátku! Kde je ten «začátek» pro každého?— je třeba samostatně vypátrat, detailně si osvojit materiály uvedené na konci knihy.

* * *

Modlit se k Bohu za «spasení» — to je zcela nesmyslná činnost. Neřekl přece Ježíš Kristus, že Příbytek Tvůrce musí každý dosáhnout a osvojit si právě vlastními duchovními úsilími (Mt 11:12, L 16:16)?

Ježíš ještě říkal: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec Nebeský (Mt 5:48)!

A: Učte se (tomu) ode Mne (Mt 11.29)!

Ano, a Ježíš a všichni Svatí Duchové jsou připraveni s radostí pomáhat každému ze vtělených. Ale vynaložit úsilí na zdokonalování — musí lidé sami! Nemáme žádné opodstatnění chovat se k Bohu jako ke svému «Sluhovi», který by byl povinen nás oblažovat a «spásat», a my při tom ještě pokračovali v žití ve svých neřestech!

U Boha, shlížejícího na lidi, modlící se k němu za «spasení», vzniká zcela přiměřená otázka: Ale jakpak je spasit? Vždyť oni sami pro to nedělají nic! Neřídí se Našimi doporučeními, — neberou ohled na všechna Naše úsilí! Neberou ohled, například, na Samoobětující se Hrdinský Čin Ježíše Krista, Který daroval lidem Učení o Cestě do Našeho Příbytku! Ale vždyť jenom v něm je opravdová a definitivní Spása! A mimochodem, parazitismus, ještě k tomu nezáživný, — copak tohle je ta vlastnost, kterou My musíme v lidech podporovat? Ne! Oni musejí jmenovitě pracovat sami na sobě! — a takovým My dáme Svoji pomoc v hojnosti!

Autor knihy vyslyšel tuto pravdu před několika desetiletími — a přijal Boha do svého života jako svého Učitele. A spasil se nejen sám, ale pomohl na této cestě velmi mnoha lidem.

… Stavět cestu je mnohem těžší, nežli se pohybovat po té, která už byla položena! Ale teď už je ta cesta pro vás vytvořena! Zbývá jenom osvojit si «pravidla provozu» na ní — a jít!…

Vysvětlivky:

1.         Oni všichni učí vtělené lidi jednomu a tomu samému. Ale lidé potom Jejich Učení překrucují natolik, že začínají bojovat mezi sebou kvůli vzniklým rozdílům. V té době už každá strana nenávidí druhou, hájí si přitom «svoji opravdovou víru». Ačkoliv Poznání, kterým disponují všichni Představitelé Jednotného My — je univerzální a jednotné.

2.      O Nich a ostatních nám známých Představitelích Prvotního Vědomí viz v [8].