Jety, naprosto souhlas. Je obtížné všechny souvislosti vnímání Jednoty plíživě přiblížit slovy do projevů prožívání stavů duality.

V Jednotě se neposuzuje, pouze vnímá ona šíře vzájemných propojeností a dokonalost vyváženosti do rovnováhy,  než se to přenese do časovosti v prostoru a rozloží do návazností v projevech (třebas) přírody.

Lekce pro život... kouř z elektráren a kyselé deště, umírání stromů nastojato v Jizerských a "Krušných" horách. Hemžení lidské si uvědomilo, že v tom důsledku smutného pohledu na obraz krajiny má vstrčeny prsty příčiny... kdo za to vlastně může? Elektriku používáme všichni... a tak ti, co cítili, že je třeba přiložit ruku k dílu pro nápravu věcí a čistotu svědomí, sázeli sazenice stromků po holosrázech mezi uschlé kmeny... úspěch nevalný, úmrtnost sazeniček velká... plošné práškování letadly ze vzduchu vápencem, pro snížení kyselosti půdy... nové druhy stromků, odolnějších ze severu - ze širého světa... nové kontakty, kontrakty, odborníci, studie, výzkumy, poznatky,... spolupráce ve snaze opravit, co se pokazilo.

Roky plynuly a překvapivě se ukázalo, že příroda si pomáhá sama a objevují se sem tam osamoceně i ve skupinkách nové stromky z náletů semen. Pak přišly povodně, škody na majetcích, pozornost upřena tímto směrem a nová solidarita v pomoci a prožívání, opět zkušenosti v bolesti, zklamání, vnímání sounáležitosti... stovky, tisíce, milióny osobních příběhů, které pokračovaly tam, kam se hrnula voda. Rok na to se příroda zazelenala v ohromné síle zeleně, kdo to však vnímal? Opravovaly se škody na majetcích, proudily peníze a další... stromy měly za následující roky největší přírůstky - řídké dřevo. Následně zafoukal vítr silný a v těch přírůstcích se stromy polámaly... opět smutné pohledy a zastavení v myšlenkách.

Kdo si dokázal sečíst roky, jak za sebou šly a situace v prožívání?

Příroda nás masíruje v lekcích a učí, stejně tak naopak - tu vzájemnost, závislost jednoho na druhém i s projevy lásky lze cítit, pro-cítit a následně po-cítit. Mysl je však strhávána k jiným vjemům a prožívání v lekcích o životě, kde opět dojde v čase k jejich sečtení a vhledu.

Někdo má z duality strach, pro ty nečekané "facky", které přichází a zase odchází a snaží se z duality uniknout... někdy se podaří do té Jednoty vstoupit, nahlédnout v záblesku, či déle pobejt... avšak Jednota sama vystrčí ven tam, kde je v současnosti naše místo a pozice onu Jednotu naplňovat. Ta křeč vnitřního rozporu je umenšena...

pralesAlík