Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 27. 11. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Nositel Nobelovy ceny v oboru lékařství D. Varelly, onkolog z Brazílie:
V dnešním světě se investuje pětkrát víc do léků na mužskou potenci a do silikonů pro ženy, než do léčení pacientů trpících Alzheimerovou chorobou.
Proto budeme mít za pár roků stařenky s velkým poprsím a stařečky s tvrdým penisem, ale nikdo z nich si nebude pamatovat, na co to je.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2941x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2534x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2484x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2376x)
Pracujte v souladu se svou duší
(14. 12. 2017, 2235x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Meteorologie

* Vyvrácení existence skleníkové vrstvy


Převzato - Meteorologie - 30. 04. 2007 (4881 přečtení)

Jak je to doopravdy? Věda, nebo pseudověda? Manipulace?

Prosím už mi nepište a nevysvětlujte, co že mají znamenat nejposlednější data o globálním oteplování, která jste právě nalezli v jakýchsi článcích a učebnicích. Před dvaceti lety jsem hovořil s manažerem environmentálního projektu při NASA – Ames. Byl jsem přes 20 let zaměstnán jako špičkový vědeckotechnickýspecialista na programu raketoplánu, takže tyhle lidi znám. Ředitelka projektu, doktorka „ekologie“, nebo tak něco, neznala skoro nic ze základů fyziky a chemie. Téměř polovina mých telefonních hovorů s ní obsahovala má vysvětlování, jak a proč je Země nakloněná a jaký to má vliv na počasí. Nakonec mne poslala, abych si pohovořil s jejím šéfem v ředitelství NASA. Strávil jsem v rozhovoru s velkým environmentálním šéfem v hlavním stanu NASA celou hodinu. Vůbec se mu nelíbilo, že jsem prokázal, že ohromný program NASA je v podstatě podfuk. Neřekl jsem mu to sice nikdy přímo, ale podklady a důkazy, které jsem mu prezentoval, to spolehlivě prokazovaly.

       Řekl mi tehdy: „Pane Smith, vy to nechápete, protože nemáte všechna nejnovější setelitní data.“ No dobrá, teď už mám doma celý regál knihovny naplněný údaji NASA za posledních 20 let, aktualizovaný každoměsíčními bulletiny s nejposlednějšími družicovými údaji. Pěkně děkuji.

      Takže, ti, kteří mi teď budou chtít napsat s pocitem, že bych se měl podívat na nějaký nový článek nebo učebnici se všemi těmi nejposlednějšími „skleníkovými“ zjištěními, nedělejte to prosím. Dostávám ta nejposlednější data přímo z NASA, a mám je prostudovaná dávno předtím, než se dostanou do rukou autorů všech těch článků a učebnic. Měli byste asi také vědět že mám několik akademických hodností v různých oblastech vědy a jsem pravděpodobně vzdělanější a zkušenější než většina profesorů a autorů píšících ony „skleníkové“ články a učebnice. Když mi někdo posílá emaily, abych si něco takového přečetl, obvykle je smažu. Je to totiž stejné, jako kdybyste mi poslali „důkaz“ o pravdivosti bible radou, jako: „Čtěte Jana 3:16. To je důkaz pravosti Bible.“ Ne, děkuji. Údaje NASA nebo univerzitní učebnice o „skleníkových teoriích“ nepovažuji za nic jiného, než za nové Písmo svaté „skleníkových kněží“. Neposílejte mi žádné „skleníkové“ náboženské traktáty. Ignoruji je. 




        EXPERIMENT JEDNA – ZÁBAVNÁ KUCHYŇSKÁ VĚDA

        Jděte do kuchyně a vytáhněte z mrazáku tácek s ledovými kostkami. Podržte ho svisle nad dřezem a podržte dlaň druhé ruky asi tři centimetry od něj tak, aby směřovala k ledu. Pocítíte chlad ledu aniž byste se ho dotýkali. Jak to? Vyzařují snad ledové kostky chlad? Ne. Nic nevyzařuje chlad. Jen teplo může být vyzařováno z teplejšího bodu k chladnějšímu. Co pozorujete je fakt, že teplo sálá z vaší ruky směrem k mnohem chladnějšímu ledu. Protože teplo z dlaně vyzařuje směrem k studenému ledu mnohem rychleji než je běžné, teplota ruky klesá, a to pociťujete jako chlad.

       Tento prostý pokus se sáláním tepla využívá nezákladnějšího jednoduchého vědeckého přístroje – naší ruky. Jestliže jste učitel, nechte děti experimentovat s nakláněním misky s ledem do různých sklonů abyste vyloučili studený vzduch přicházející od ledových kostek, obalte to do plastu, hledejte způsoby jak změřit vzdálenost dlaně od ledu, atd. Je zde mnoho variací, jenž dělají takové školní fyzikální pokusy zajímavými, se záznamem naměřených dat, vysvětlením sálání, a také metod měření. 

       Jak sami uvidíte, je to jeden z nejmocnějších a nejdůležitějších experimentů, které pro sebe můžete udělat, protože se během něj naučíte „používat“ sama sebe jako vědecký přístroj.

       DRUHÝ EXPERIMENT – NÁŠ KONTAKT S UNIVERZEM

       Za teplého letního večera, ale pouze při bezvětří a bezmračné jasné hvězdnaté noční obloze, použijte svůj právě „kalibrovaný“ vědecký teploměr, svou dlaň, a nasměrujte ji k zemi. Neucítíte teplo ani chlad. Teď obraťte dlaň tak, aby směřovala vzhůru, k obloze. A hle! Pocítíte chlad. To proto, že tam venku, v kosmickém prostoru, je velmi chladno. Právě jste použili vlastní ruku k změření teploty vesmíru. Toto je náš nejosobnější kontakt s univerzem. Udělejte to několikrát po sobě, otočte dlaň napřed k zemi a pak do vesmíru. Dokažte sami sobě že tam venku je chladno, přesně takové, jako byste drželi dlaň tři centimetry od kostek ledu. Můžete se „dotýkat a ohmatávat“ chlad vzdáleného vesmíru dlaní vlastní ruky. Vsadím se, že jste to nevěděli. 

       Pro druhou část tohoto experimentu budete muset počkat na jiný večer, až bude naopak hodně zataženo, tak, že vůbec nebude vidět hvězdy. Nesmí to ale být bouřlivá či větrná noc, jen hodně zataženo. Když pak zopakujete tentýž experiment a zamíříte dlaň ruky k obloze neucítíte žádný chlad. Proč? Je to tím, že mračna blokují všechno teplo přicházející ze země, i z vaší dlaně, a mraky ho odrážejí zpět k vám a k zemi. Je také známou skutečností, že za průzračné hvězdné noci je vždy o moc chladněji, než když je zataženo. Oblačná pokrývka je příčinou místního oteplení. Protože působí jako přikrývka, cítíme se tepleji. Pokud se celá zeměkoule úplně nezahalí do tlusté vrstvy mraků nebude žádné globální ohřívání – jen místní oteplení tam, kde jsou mraky.


       PROVĚŘTE SI SPOJENÍ S VESMÍREM

       Při prvním experimentu s ledovými kostkami měla vaše ruka teplotu asi 98°F (36,6°C), ale led měl nejméně 32°F (0°C). To je dostatečný rozdíl, abychom pocítli chlad ze vzdálenosti asi dvou a půl až tří centimetrů. Ale za oblačné noci má jak Země tak i spodní část mraků teplotu asi 60°F (15,5°C). To nestačí, abychom rozdíl pocítili na dlani. Nasměrování dlaně k zemi i oblakům ukáže, že obojí má přibližně stejnou teplotu. Ale za jasné hvězdnaté noci je zde aktuální teplota vesmíru zhruba 459°F (-272.78°C), zatímco ruka má 98°F (+36,6°C). To je významný rozdíl, a proto vnímáme kosmický prostor jako chladný. 

      U ledu činí teplotní rozdíl okolo 70°F (21°C), ale vůči vesmíru je tady teplotní rozdíl asi 560°F (236°C). V termodynamice platí, že množství záření se rovná teplotnímu rozdílu na čtvrtou. To znamená násobit toto číslo samo sebou čtyřikrát. Tento ohromný nepoměr mezi tělesnou teplotou a teplotou vesmíru odůvodňuje proč musíme pociťovat temnou oblohu jako chladnou, i kdyby byla vzdálená spoustu světelných let.

       DRUHÝ EXPERIMENT – VYVRÁCENÍ EXISTENCE SKLENÍKOVÉ VRSTVY

       Třetí část našeho pokusu je experiment na pouze myšlenkové úrovni, protože se nikdy nezdaří – nemůže nikdy fungovat. Pokud by zde byla vrstva „skleníkových“ plynů, vracejících zpět dolů teplo vyzařované od Země a takto zvyšujících pozemskou teplotu, pak by tu měla být ve formě plynové vrstvy i v noci. Proč by měla někam zmizet, jen proto, že zapadlo Slunce? Nemohla a také nemizí. A dále. Jestliže „skleníková vrstva“ existuje, potom byste při experimentu s dlaní za jasné hvězdnaté noci nemohli cítit chlad vesmíru, protože „skleníkové plyny“ by odrážely teplo zpět, úplně stejně, jako mraky, a necítili byste chlad prostoru. Bylo by to úplně stejné, jako za oblačné noci, jen s tím rozdílem, že by bylo vidět hvězdy. 

       Experiment s dlaní jsem předvedl svým studentům už před více než čtyřiceti roky. Vždy fungoval a funguje samozřejmě dodnes. Ukazuje se tedy, že neexistuje žádná vrstva"skleníkových plynů " odrážejicí teplo zpět na Zemi a k váš dlani - nikdy tam nebyla a nikdy ani nebude.


       JAK SI Z NÁS VĚDECKÉ KNĚŽSTVO TROPÍ ŠAŠKY

       Proč „skleníkoví kněží“ z NASA dělají z lidí hlupáky, s jejich údaji a falešnou vírou, jíž je nové „náboženství“ zvané Globální Oteplování Kvůli Skleníkovému Efektu. Je to prosté. Použili nástrojů, které popsal v proslulém abdikačním projevu prezident Eisenhower. Využili satelitů shlížejících na Zemi, a pak počítačů k vytvoření fiktivních modelů, jejichž pomocí mohou na přání vyprodukovat libovolný, tedy i absolutně klamný výsledek. Je to totiž velmi komplikovaná a přitom zmatečná metoda. Používají teploměrů umístěných v prostoru na satelitech shlížejících k Zemi k měření stovek tisíc referenčních bodů na jejím povrchu. Pak zjistí „průměrnou“ teplotu Země. Ta se ovšem ustavičně mění, dnem a nocí a také kvůli počasí a ročním obdobím.

       Pak „kněží“ v NASA zjišťují průměrnou energii přicházející ze Slunce, jež ohřívá Zemi. Jenže sluneční energie rovněž ustavičně kolísá v ročních obdobích, během 11- letých cyklů slunečních skvrn a každodenně, podle počtů slunečních skvrn, slunečních protuberancí a vypuzení koronální masy, což všechno nepřetržitě mění množství ze Slunce přicházející energie. Pak naši „skleníkoví kněží“ hbitě odečtou jeden průměrný výsledek od druhého průměrného výsledku a praví: „Vidíte? Náš model ukazuje, že teplota Země je o několik stupňů vyšší než by měla být podle předpovědí jiného počítačového modelu, takže tam musí být skleníková vrstva reflektující teplo zpět k Zemi.“ Nevěřte tomu. To je jednoduše jen svaté Písmo „skleníkově-počítačového náboženství“.

       KDE NOVÉ „NÁBOŽENSTVÍ“ SELHALO

       Chyba či omyl v metodě těchto „kněží“ spočívá v tom, že SHLÍŽELI DOLŮ z vesmíru a po mnoho let měřili teplotu Země v milionech referenčních bodů. Pak nalezli fiktivní „průměr“. Namísto toho, mohli jednoduše obrátit tytéž snímače teploty, jako mají na satelitech, a pak, jednoduše přímo ze země, vybrat jediný referenční měřící bod kdesi NAHOŘE v prostoru. Tedy udělat přesně totéž, co jsme udělali s vlastním senzorem – naší dlaní, abychom si prokázali, že „skleníková vrstva“ neexistuje. Místo miliónů měření družicemi shlížejícími DOLŮ jednoduše obrátit tento experiment a provést jedno jediné měření směrem VZHŮRU. Může být něco ještě jednoduššího? Tento postup nepotřebuje žádné počítačové modely ani výpočty. Jediné měření za průzračné hvězdnaté noci buď prokáže anebo vyvrátí existenci nebezpečné „vrstvy skleníkových plynů“.

       Abychom se vrátili k skutečné vědecké úrovni, v padesátých letech experimentátoři poprvé opravdu přesně změřili teplotu kosmu. A zjistili, že jí vlastně není absolutní nula, ale je zde zbytková teplota přirozeného pozadí, asi 3 stupně Kelvina. To jsou jen 3 stupně nad absolutní nulou, tedy opravdu velký chlad. Jejich citlivý přístroj ovšem fungoval jen za jasné hvězdnaté noci. Za oblačných nocí je teplota oblohy asi 300 stupňů Kelvina, což zhruba odpovídá teplotě ruky nebo spodní části oblaků na obloze.

      Proč to říkám? Žádný z astronomů, kteří měřili teplotu přirozeného pozadí univerza nikdy neřekl: „Jak můžeme změřit teplotu prostoru, když tady máme mohutnou zrcadlící skleníkovou vrstvu, jejíž teplota je 300 stupňů Kelvina. Proto nikdy nemůžeme měřit pozadí, které má jen 3 stupně Kelvina.“ Nic takového žádný astronom nikdy neřekl, a to už samo o sobě platí jako absolutní důkaz toho, že žádná vrstva „skleníkových plynů“ prostě neexistuje. Vůbec žádná. Každý, i ten sebenepatrnější skleníkový efekt, by zjevně zvedl teplotu pozadí noční oblohy o stovky stupňů Kelvina. Tak, a teď pojďme ještě o kousek dál .

       TŘETÍ EXPERIMENT – CO STOUPÁ?

       Toto je prostinký zábavný experiment, který mohou dělat i děti a vypovídá hodně o vědeckých principech. Vezměte dva balonky a nafoukněte je do stejné velikosti, asi tak na průměr 30 centimetrů, podle možností balonků. Velikost tady není důležitá, prostě jen musí být po nafouknutí stejně velké. Jeden z principů chemie a termodynamiky říká, že jestliže máme dva přesně stejně velké balonky, bude v každém z nich přesně stejné množství molekul plynu.

       Pokročilí studenti zjistí, že toto množství molekul má fyzikální název a také jak vypočítat jejich počet. Ale ponechme to stranou a řekněme, že v balonku máme milión molekul. Protože vzduch sestává z převážné většiny z dvojatomových molekul dusíku a kyslíku, jsou v každé molekule vzduchu dva atomy. Takto jsou uvnitř každého balonku přesně dva miliony atomů. Jestliže oba obsahují stejné množství molekul a atomů, pak by měly mít přesně stejnou váhu. Jestliže oba balonky zvednete a pustíte, budou se pomalu snášet dolů k podlaze. 

       CO NESTOUPÁ

       Teď vezměte další balonek a místo vzduchem ho nafoukněte do stejné velikosti kysličníkem uhličitým. Molekuly CO2 sestávají z dvou atomů kyslíku, úplně stejně, jako vzduch, ale pak je kromě toho uvnitř každé molekuly ještě atom uhlíku navíc. Proto se tomu také říká di-oxid uhlíku – jinak řečeno: v každé molekule je jeden atom uhlíku a dva atomy kyslíku. A tak, když máme stejně velký balonek naplněný CO2, jsou v něm teď namísto pouhých dvou milionů atomů TŘI miliony atomů. To znamená, že balonek s CO2 má o polovinu vyšší váhu než balonek naplněný vzduchem. Ve vědě se tomu říká specifická hmotnost, a ta je pro CO2 1,5 krát vyšší než pro vzduch. To znamená, že váží o polovinu více než 1,0 – což je specifická váha vzduchu. Toto je jako zvážit dva tenisáky, a potom tři tenisáky a konstatovat, že tři tenisáky váží mnohem víc než dva. Čili balonek s CO2 je mnohem těžší než vzduch. Když ho zvednete a pustíte, spadne na zem jako kámen. Proč? Protože je mnohem těžší než vzduch.

        Co to prokazuje? Molekuly CO2, produkované třeba automobily spalujícími uhlovodíky, netvoří plyn který stoupá kilometry vysoko do atmosféry kde vytváří tlustou vrstvu kysličníku uhličitého odrážející teplo – vrstvu „skleníkových plynů“. Ne ne. Jestliže jste někdy pozorovali smog vycházející z automobilů víte, že se plazí blízko u země, a pak přes noc zaniká. V průběhu dne stoupne ve vzduchu nanejvýš do několika set metrů, ne výš. Proč zaniká? Protože všechny složky smogu, jako: CO2, ozón a saze z nespálených uhlovodíků, jsou všechny mnohem těžší než vzduch a přes noc, když je chladno a bezvětří, to všechno klesne k zemi. Nic z toho se nevznese magickou silou vzhůru, aby tam vytvořilo „skleníkovou vrstvu“. 

       Ve vzduchu se sice mohou vznášet horkovzdušné balony, ale stroje těžší než vzduch, například letadla, se nevznesou samy od sebe, natož aby na obloze vytvořily tlustou vrstvu z těžkých letounů. To se nikdy nestane, nemůže nikdy stát a nikdy ani nestalo. A nemůže se to stát ani s CO2, který je také mnohem těžší než vzduch. 

       Jak jsme si právě ukázali, nejste odkázáni na kázání „kněží skleníkového efektu“. Můžete si to všechno zkusit ověřit sami pro sebe třemi uvedenými jednoduchými experimenty.

Převzato z www.matrix-2001.cz,
původní zdroj článku www.mwm.cz


Poznámka JiHo:

Tento článek je podle mne podvrh, nebo "pseudověda". Žádný "špičkový vědeckotechnický specialista" nebude takto interpretovat výsledky "kuchyňské vědy".

Jenom namátkou (připomínky vítám):

1.) Pokud držíte ruku 3 cm od sáčku s ledovými kostkami z mražáku, uplatňuje se mimo jiné i proudění vzduchu, který se od sáčku ochlazuje a potom jako těžší stéká dolů. Pokud držíte dlaň nad sáčkem dostatečně blízko na to, abyste vnímali chlad, vzniká mezi vaší dlaní a sáčkem mimo jiné vrstva ochlazeného vzduchu.

2.) Kontakt s univerzem - pokud držíte dlaň otočenou směrem k zemi, můžete skutečně pocítit určité teplo. Země je prohřátá a vyzařuje z ní teplo, naakumulované přes den ze slunečního záření (všimněte si - je jasná noc a pravděpodobně byl i jasný den). Také se ohřívá vzduch kolem vaší ruky a stoupá směrem vzhůru (v noci je přece jenom chladněji). Pokud potom otočíte ruku dlaní vzhůru, můžete vnímat rozdíl. Pokud je zamračený den, rozdíl je zákonitě menší.

3.) Experiment s balonky - autor zjevně nikdy neslyšel o difusi a o vertikálním a horizontálním proudění v atmosféře. Jak se propána jána dostaly freony do stratosféry???

Zopakování popsaných experimentů s dlaní s použitím radiačního teploměru (infrateploměr - teploměr určený k měření teplot založený na zákonech tepelného záření, měří záření vysílané tělesy do okolí. Současné teploměry tohoto typu jsou schopny měřit i tepoloty pod 0°C a miniaturizece umožnila je zabudovávat třeba i do některých hodinek) by nám dalo odpověď, jak je to doopravdy.

Pokud se mýlím, napište mi prosím (ale věcně) v čem.

JiHo

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Jak se nezbláznit (15.11.2007)
O naplnění smyslu života (06.02.2007)
Co je smyslem života... ? (26.01.2007)
[Akt. známka: 2,83 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 3 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!