Důvody proč se lidé pouští do jógy jsou různé, někdo je k ní dohnán zdravotním stavem, jiný se v ní octl zblouděním v osobním životě a další se po zimě ze všeho oblečení vešel pouze do tělocvičny, neboť do té, i když je přeplněna, se jeden ashtangista vždy ještě vejde.

Ashtanga je vcelku dost fyzicky namáhavé cvičení, ke kterému se většinou obracejí lidé, kterým pohyb nečiní potíže, mající navíc radost, je-li doplněn trochu zdravé bolesti. Proto v ní často potkáváme jedince, kteří dříve tak dlouho aktivně sportovali či tancovali, až se koleno, či jiná součást, utrhlo. Mimo nich, pak velkou skupinu ashtangistů tvoří nespokojenci, kteří se nedokážou srovnat s tím, že by celý smysl života měl být ve vydělání (peněz) a utracení (peněz), či nově nejprve v jejich utracení s odsouzením k následnému celoživotnímu splácení. Nakonec na motivu nezáleží, podstatné je, že k setkání občana s ashtangou dojde. Jejich vztah se zpočátku rozvíjí nesměle, občas to jsou náhodná setkání, jindy předem naplánované schůzky končící komatem na „ruber mat“. Pokud četnost těchto incidentů houstne, stává se z nich životní styl, vzletné to označení pro závislost. Pro chyceného ashtangistu se pak cvičení stává ústředním prvkem života, kolem kterého se vše točí, kterému se podřizuje denní program, neboť v této fázi se prostě cvičit musí - ať se děje co se děje. V tomto vývojovém stadiu je ashtangista identifikovatelný dle neklouzavé podložky, kterou tahá všude s sebou. Při cestách ji pak rozkládá na perónu nádraží či v koutě letištní haly, případně v uličce letadla, kde pak s palubním personálem bojuje o možnost provedení alespoň několika ásan.

Se stoupající intenzitou cvičení opouští ashtangista své staré libůstky a mění i svůj jídelníček. Cigarety odpadají jako první, s těmi to prostě udýchat nejde. Alkohol jde v těsném závěsu. Ranní kočka na yoga mat patří k nejhorším životním zážitkům. Předklon, je synonymum pro žaludek v krku a tisíc permoníků v hlavě, což je překvapivě stejný počet, jako má na jejím vrcholu lotosový květ sedmé čakry okvětních lístků. Rychle mizí z jídelníčku maso, které navozuje pocit tíhy, bránící ladnému létání mezi pozicemi. Je to hezké období plné nadšení a radosti ze změn, které se člověku dějí. Zlepšuje se kondice a zdravotní potíže mizí, stejně jako staří známí, kteří přízemně jogistovu cestu za osvobozením zaměňují za zblbnutí. Stupňuje se zápal pro cvičení a snaha o zvládnutí pokročilejších pozic. Tato nová pěkná ambice brzy přináší své ovoce v podobě natažených svalů či vazů. Je to skutečně veskrze veselý čas doplněný novými setkáními s lidmi obdobně postiženými, se kterými ashtangistu pojí donekonečna omílaná témata: cvičení, cvičení, cvičení a jak nejlépe léčit namožené svaly.

A pak jednoho dne přijde čas kdy ashtnagista svlékne starý kabát, aneb z kukly se vyklube – jiná kukla, a opustí zaměstnání. Důvody k tomu bývají různé:

1. Počátečních 20 minut ranního cvičení se postupně protáhlo na tři hodiny a úzkoprsý zaměstnavatel nechápe, že soustavné pozdní příchody jsou bohatě kompenzovány vyšší výkonností, nulovou nemocností a veselým duchem zaměstnance - jogína, pročež s ním ukončí pracovní poměr.
2. Ashtangista nutně potřebuje odjet do Indie a opět naráží na nepochopení zaměstnavatele, kterému je zatěžko poskytnout mu půl roku neplaceného volna.
3. Ashtangista zjišťuje, že stres ze současné práce, mu nestojí za vydělané peníze…

Kdo jednou opustí nebo změní neuspokojivou práci kvůli ashtanze, je dokonale lapen a dříve či později si ho zavolá Indie. Její návštěva, je překročením čáry, přes kterou už sotva lze udělat krok zpět. Indie všímavé, pokud tam vydrží déle, změní. Ukáže jim na jedné straně co je opravdová bída, ale na druhé i to, jak s málem, lze žít a smát se a to jen tak. Pokud se tomu již nestalo dříve, tak nyní adept projeví zájem o první stupně ashtanga jógy tzv. jama a nijama – morální doporučení společná všem duchovním systémům. Jsou to samozřejmosti jako například nelhaní a nekradení, které máme všichni vyřešené, pročež je začínající jogista většinou směle přeskakuje. Možná až nyní po letech praxe mu ale začne docházet, že vyřešené nemá vůbec nic. Tím prapodivným cvičením a teátrem kolem něj se kupodivu stal vnímavější a to navenek ale i dovnitř a tak si najednou začíná uvědomovat ty drobné lži, kterými ohlupuje okolí a sám sebe, ale i ty klíčové, které mu vytvářejí falešný obraz o něm samém a světě kolem něj. A to je moment, kdy se z kukly rodí – opět kukla

Tím příběh nekončí, stále jsme na začátku