Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 12. 11. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
George Bernard Shaw:
Problémem chudých je jejich bída. Problémem bohatých je jejich zbytečnost.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2754x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2717x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2651x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2568x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2494x)
Upozornění
(28. 11. 2016, 2429x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Záznamy mystika (1.)


Od čtenáře - Sebepoznání - 14. 12. 2007 (4854 přečtení)

Od čtenáře pro čtenáře - zkušenosti ze svého hledání pro další hledající...



POČÁTEK

Narodil jsem se v malé vesničce na jižním plzeňsku v polovině šedesátých let.

První vzpomínky z dětství zahrnují mámino prso.

A teplý fusak, do kterého mne v půl roce rodiče sešněrovali a na sáňkách vozili na vycházky. Byla zima, v paprscích slunce jiskřil bílý sníh. Fusak mi znemožňoval každý pohyb, vedro v něm stoupalo a já zuřil a zuřil.

Uceleně si vše vybavuji asi od tří let. Hrával jsem si se sestřenicí Věrou a častým předmětem hovoru byly naše sny. Létací sny. Ve snech jsme se setkávali a poletovali spolu.

Mé tehdejší veliké dětské přání byla opravdová svítící baterka. Vysnil jsem si ji a schoval ji  pod polštář. Ještě v procesu přechodu ze snu do bdělého stavu jsem si ji pod polštářem přidržoval. Přešel jsem posledním předělem do bdělého stavu, nedočkavě odhrnul polštář a … baterka tam už nebyla ?!  Hledal jsem i pod postelí i pod peřinou, vše marně.

Tenhle zážitek je dodnes silný, pokus jsem ještě párkrát zopakoval.. Vždy stejný výsledek vedl nakonec moji dětskou mysl k pochopení, že ze světa tam, ve snu, nejde vzít nic do světa tady. I když vjemy reálnosti obou byly v té době rovnocenné. Oba světy stejně opravdové. Jeden přes den a druhý ve snu. Přes den jsem myslil na létání ve spánku. Ale i ve spánku jsem věděl o tomto světě. A plánoval si, co po probuzení řeknu o svých zážitcích Věrce.

Pamatuji si to dodnes velmi jasně. Jak si dávám baterku pod polštář a honem, honem se musím probudit. Oba světy se protnuly – a v jednom okamžiku tam vytoužená baterka byla, v tom dalším už ne.

Jak jsme stárli, přišla škola a společné sny zvolna ustávaly, překryté povinnostmi běžného dne a zevními hrami. Občas se zážitky ze společného poletování po astrálu vynořily ze vzpomínek a byly námětem vzrušeného hovoru. Jenže realita vzpomínek se ztrácela a vnořit se zpět jsme již nedokázali. Nové zážitky reálného světa postupně překrývaly společné pouto. Noční poletování ve snu zmizelo v zapomnění. S ním i jistá úroveň bdělého  vědomí ve spánku.

Z doby asi kolem čtyř, pěti let si pamatuji zážitek vývojově hodnotnější, než bylo pouhé poletování po astrálu. Byl jsem nachlazený a rodiče si mne vzali na noc do postele mezi sebe. Zavřel jsem oči - a padal ve spirále do nekonečného prostoru. Ve spirále bez počátku, bez konce, osamělá jiskra vědomí. Tři noci po sobě, bez ustání. Celé mi to sice připadalo povědomé a blízké, ale nelze říci, že příjemné. V pozadí mysli to běželo i přes den. Jak rád bych se toho tehdy zbavil! Zvláštní bylo,že to celé  provázel sotva vnímaný zvuk. Připomínal tichoučké cvrčení napjaté struny či zrnění televize nenaladěné na žádný vysílač.

Až mnohem později, v dospělosti, jsem pochopil o co šlo. Že se tehdy ve čtyřech,pěti letech jednalo o neúplný první vnor. Jak tomu říkají buddhisté.

První buddhistický vnor je označení přechodu vědomí přes úroveň nekonečného prostoru.

Z hlediska vzdalování se od Boha byla úrovní poslední, kterou naše vědomí překonalo. Pak se vmyslilo do jednoho bodu času a prostoru. A hle, ocitli jsme se , v našem nazírání, jako samostatné, oddělené bytosti, zde a nyní. Oddělené od Boha, oddělené od sebe, oddělené od toho co jest. Je tedy tato úroveň logicky první úrovní, kterou musíme přejít při opětovném postupu uvědomování se zpět do Jednoty.

Uvědomění této úrovně prvního buddhistického vnoru má dvě fáze, v jakých je vyciťováno.

Nižší úrovní uvědomění je, že jsme v prostoru, nekonečném prostoru. Tak, jako ve výše popsaném zážitku z mého dětství.

Druhá, vyšší úroveň uvědomění je, že se sami stáváme nekonečným prostorem a poznáváme se v něm.

Slabé, sotva uvědomované zrnění zmiňované v zážitku z dětství je prazvuk, který výstižně pojmenovala Helena Blavatská jako HLAS TICHA. Může být zažívajícím uvědomován, ale také nemusí. Není to podstatné.

Z tohoto období čtyř, pěti let se mi ve vědomí vynořuje celá řada zvláštních vzpomínek.

Nejzajímavější vzpomínky jsou, jak jako malý chlapec zažívám v jakési hornaté zemi různé životní příběhy. Na svatbě paní kněžny mohu chvilku nést závoj. A stará babička, kterou mám velmi rád, mne v domku utopeném ve svahu pod silnicí nabádá, jak se při obřadu mám správně chovat. Jmenuji se Matyáš, Matouš. Jazyk, kterým mluvíme je němčina. S rodiči a staršími sourozenci jezdíme kosit trávu a sušit seno. Naše louky jsou u řeky. Na konci louky vede násep se železnicí mizející v tunelu. A velká kouřící lokomotiva s hlomozem tahá náklad. Otec hartusí a my děti musíme hlídat, aby od snopků jisker nic nechytlo. Otec je urostlý muž s dlouhými kníry, na konci zakroucenými. My děti, před ním máme velký respekt.

Místo, které v těchto podivných obrazech vyplouvajících z hlubin paměti obvzlášť miluji je náhon do dědečkova hamru či mlýna. Náhon vede v dřevěném korytu na pilířích nad zemí. Místy několik metrů vysoko. Uvnitř je dřevěné koryto náhonu, porostlé nádhernými zelenými řasami. V korytu rád lezu a ve slabém proudu vody se kloužu po zadku. S mým dětským společníkem, snad bratrancem, to ale máme přísně zakázáno! A běda, když nás někdo chytí!

Ještě dnes si vybavuji respekt z přísného děda …

Spolu s těmito podivnými vzpomínkami, které nejsou v souladu s reálnými zážitky současného života se vynořila jistota, že ty lidi, které si vybavuji, vlastně dobře znám. I když maličko jinak. Babička, ta byla teď i tehdy stejná. Ale matka a sourozenci mne mátli. Vždyť je to přeci teta a sestřenice, či ne? Zvláštní pointou celého příběhu je to, že má teta a sestřenice mi od mala říkali Matýsku. Že by se i jim z podvědomí vynořil kousek dávného uvědomění?

Dětství na vesnici bylo šťastné a bezstarostné. Miloval jsem toulání venku, na loukách a v lese. Pohled na oblohu, vleže na zádech, mne uváděl do velmi blaženého stavu. V noci pohled na hvězdnou oblohu roztáhl vědomí kamsi do dáli a vyprázdnil od starostí. Dnes bych řekl, že to bylo období občasného dosahování úrovně čisté mysli.

Jak bylo rodinnou tradicí, stal jsem se i já vášnivým čtenářem. Přečetl jsem vše z otcovy nemalé knihovny a starý pan Chval, který v obci dělal knihovníka se polohlasem, neboť to bylo v době normalizace, ptal jakéhosi pána: „Tak jak se ti líbil ten Weinfurter?“ Zaslechnuté jméno autora mnou projelo jako elektrický úder. A vnitřně jsem věděl, že pro mne má tohle jméno jakýsi zvláštní význam. Ale na odhalení téhle zvláštní příbuznosti jsem měl ještě čas deset let.

INTUICE

Od dvanácti let věku jsem měl povoleno občas se večer dívat na televizi spolu s rodiči.

Oblíbení Bakaláři končívali tahem televizního Matesa. Před losováním čísel jsem se vždy uvnitřnil a správné číslo řekl o chviličku dříve, než bylo vylosováno na obrazovce.  Šlo to dobře. 

 Oblíbenou variantou zmíněného bylo školní zkoušení. Tuhle zkušenost má snad každé dítě.

Také já jsem vždy předem věděl, jaký bude průběh dne a kolikrát se mi kvůli budoucímu průběhu ani do školy nechtělo.

Intuice prostupuje můj život již od ranného dětství. Vybavuji si jeden zajímavý zážitek ze střední školy. Kráčel jsem z odpoledního vyučování k nádraží. Jdu městskou ulicí a náhle před mým vnitřním zrakem vyvstane jasná vize. Byla v ní korba avie, viděná z rohu vozu, asi z metrové výšky. Vize byla velmi barevná a detailní. Její jasnost mne udivila tak, že jsem se zastavil. A tu se zpoza rohu vynořil zmíněný vůz. Náklad slisovaného sběru byl stejně barevný a uspořádaný, jako ve vizi chvilku předtím. Vůz mne minul a odjel.

Zážitek zmiňuji proto, že šlo o klasické deja vu s přidaným pohledem z jiné perspektivy.

Intuice postupně vstoupila do mého života na čelné místo. A já se ji začal podřizovat a poslouchal ji. Dobře to demonstruje drobná příhoda z ranné dospělosti. Bylo to po maturitě a koupil jsem si ojetou motorku, Jawu 350. Každý den jsem vyjížděl na výlety, opojen rychlostí. Jeden letní podvečer tlačím motorku před dům, když tu tichý hlásek beze slov pravil: „Když teď vyjedeš, už se nevrátíš.“ Chvilka váhání. Pak poslechnu a motorku tlačím zpět do stodoly.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Záznamy mystika (7.) (02.01.2008)
Záznamy mystika (6.) (30.12.2007)
Záznamy mystika (5.) (24.12.2007)
Záznamy mystika (4.) (20.12.2007)
Záznamy mystika (3.) (17.12.2007)
Záznamy mystika (2.) (15.12.2007)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 7] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 1 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
05. 11. 2019:

Nekorektní blog Petra Kubáče: "klimatický summit" se stěhuje potřetí, tentokrát do Madridu. Ve Španělsku protesty nehrozí, protože v tomto "demokratickém" státě dostanete za pořádání referenda víc než v Jižní Americe za terorismus a vraždy. Takže letecké palivo přece jen bude spáleno. Pozoruhodná je situace Grety Thurnbergové, protože plout na plachetinici (i miliardářské kevlarové) Atlantikem do Evropy v listopadu je poukázka na smrt v bouři. Proto bude zlý skřítek šetřit CO2 tak, že přijme španělskou pomoc a pojede jejich velkou, železnou (patrně vojenskou) lodí s táákhle velkým naftovým motorem běžícím nepřetžitě během celé (více než) týden trvající cesty...

Celý článek...


01. 11. 2019:

Neviditelný pes: Pirátka Krausová se schází s trestně stíhaným šéfem reklamky JCDecaux Tenzerem, přičemž pirát Michálek se snaží svoji přítelkyni z maléru vytáhnout, což je zcela pochopitelné, důvody jsou zcela jasné, a odskákat to má z důvodů ne zcela pochopitelných Mikuláš Ferjenčík. Takto je to řečeno jazykem prostým.
Akutní případy Piráti zpravidla řeší bonzováním v Bruselu, ale v tomto případě to nepůjde. Musí si to vyřešit sami. Na to mají transparentní celopirátskou diskusi. Božínku… oni mají štěstí, že takové blbosti jsou mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří chodí do práce, mají rodinu, řeší děti a složenky a na luštění ptydepe nemají čas. Aférku Krausové a Michálka a Tenzera nebudou voliči vnímat. Tu vnímají ti, kdo je nevolí, stejně to fungue s Babišem...

Celý článek...


31. 10. 2019:

Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček: "Co dříve řekl učitel, nebo jiná obecně vážená osobnost, bylo bráno jako jisté měřítko hodnot, obecného vkusu a morálky. Kdo je dnes takovou osobností? Považuje se za ni každý a nazývá se to svobodou. Jsem vždy spíše pobaven, kolik ústavních právníků a politologů se objeví na sociálních sítích v souvislosti s jakýmkoliv právním nebo politickým problémem. Oni neříkají svůj názor, což by jistě bylo možné a vhodné, ale soudí jiné za to, že nesdílejí jejich představu o věci...
...poněkud přehlížíme tu část nenávistných projevů, které signalizují vážnější problémy ve společnosti. Sociální rozdíly nás mohou více ohrozit než nějaké výkřiky omezených hlupáků... Stovky milionů lidí žijí v naprosté chudobě, zatímco pár desítek miliardářů neví, kam s penězi...
"

Celý článek...


28. 10. 2019:

Hudebník Petr Štěpánek: "Bé bé bé, nepozvali nás na Hrad. Bů bů, to se řekneee! Jeden by i zaplakal. Už ale nedodávají, že kdyby je pozvali, pozvání by teatrálně odmítali, případně by zase ze slavnostního aktu demonstrativně odcházeli. Že, Mirko Stojedničko?" ...

Celý článek...


19. 10. 2019:

Komentátor Tomáš Vyoral: "Když se neznámá paní vyjádří na internetu vůči ilegálním imigrantům, nejvyšší státní zůstupce Pavel Zeman je pobouřen a angažuje se. Zatímco když starosta Řeporyjí Pavel Novotný opakovaně na internetu i jinde vyzývá a volá po smrti svých politických oponentů – konkrétních lidí, k močení na jejich hroby a bůhví k čemu, tak soudruh Zeman mlčí. Není hate speech jako hate speech..."

Celý článek...


17. 10. 2019:

Z komentářů na Internetu: "Elán je samozřejmě skandalizován pod trapnou a průhlednou záminkou. Normální lidé si to uvědomují. Dobře také vědí, že útoky např. na Jarka Nohavicu mají úplně stejný důvod - pošpinit člověka, který se nebojí myslet a chovat jinak, než se těm hajzlíkům hodí. Mají smůlu. Mnoho lidí je dávno prohlédlo a doslova jimi pohrdají."

Celý článek: Mediálne potkany reagujú: Klip Elánu “Bulvárne krysy” ich zasiahol presne tam, kde mal


05. 10. 2019:

Ekonomka Markéta Šichtařová: "Ministerstvo práce a sociálních věcí se vytasilo s třicetistránkovou příručkou pro provozovatele takzvaných mikrojeslí. Příručka obsahuje instrukce, jak batolátkům vymýt mozek a udělat jim binec v jejich pohlaví. Nabádá k tomu, aby se během her ‚potíralo rozdělení na muže a ženy‘. Aby se klukům stejně jako holčičkám dávaly panenky a holkám zase autíčka...
Proč stejný druh lidí zbožňuje a hájí Gretu, jejíž loutkovodiči v podstatě vyzývají k diktatuře? Proč stejný typ lidí je ochoten uvažovat o tom, že se (pro začátek) ve školních jídelnách zakáže maso? Proč tihle lidé obyčejně hájí norský Barnevernet a byli by nejraději, kdyby se zavedl i u nás?...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!