Jistě je hezké takto meditovat, pokud to napomáhá uskutečnit to, co mi v článku připadá podstatně důležitější než tyto meditace samy o sobě: kvalitu ryzího (čistého) srdce, která je žita v každodenním životě. Protože k čemu jsou například i zde na Jitřní zemi pronášené pravdy, pokud nejsou žity těmi, kteří je hlásají?

Jenže vědí ti hlasatelé, o čem vlastně mluví?

Co představují „procesy proměny“ a co „planetární vyléčení“? Je onou proměnou přechod Země na jinou úroveň podle některého z katastrofických scénářů? Nebo to má být proměna lidského chápání existence jako takové, projevení úcty k planetě i Vesmíru, proudění lásky? Je oním planetárním vyléčením chirurgický zásah, který vymýtí lidské štěnice, jež Zemi jenom škodí? Nebo to má být proces šíření uvědomění sounáležitosti se Zemí a Vesmírem?

Chirurgové rádi operují a ještě raději se sami operacím vyhýbají, pokud to jen jde. Tím nechci záporně hodnotit a ani tak nehodnotím práci chirurgů - zachraňují životy a bez jejich zásahu by pacienti často nepřežili. Jen se ptám, jestli je možné dalším chirurgickým zásahům na Zemi - už přece jsme svědky některých - předejít… Existuje jiný způsob léčby? Jsme schopni si uvědomit, že Země je živá a jako k takové k ní i přistupovat?

Jenže se tu objevuje ještě jedna záležitost, kterou je nutné zvážit - pokud připustíme nedůležitost těla, pak můžeme Zemi vesele drancovat dál… Vždyť se jedná jenom o tělo Země, její duch tím jistě netrpí. A jestli ano, je to znakem připoutanosti, alespoň se tedy pěkně od těla odpoutá. Přejde do vyšší duchovní dimenze. Čím větší katastrofou, tím lépe… Totéž ve vztahu k lidem - měli by se naučit nebát se této katastrofy, která je přece nevyhnutelná, na těle nezáleží. To nám hlásají někteří hlasatelé. A tím dávají zelenou sebezničení.

A aby to bylo ještě více kulišácky zařízené, jsou tu další hlasatelé, kteří hlásají: „Když budete čistí, duchovně založení, onu katastrofu přežijete a to dokonce v těle. Není čeho se bát.“ Inu, těšme se na to, že naši nečistí blízcí budou odstraněni a my čistí zůstaneme. Pěkně se budeme dívat na ten čistý chirurgický řez a radovat se, hlavně když se neřeže do nás. Neříká se ale tomuto sobectví? A neviděli jsme takhle náhodou i peklo, které může znamenat to přežití? New Orleans…

Zamysleme se tedy nad významem těch slov, která tak rádi používáme. Procesy proměny, planetární vyléčení, ryzí čisté srdce, láska k bližnímu svému jako k sobě samému, Já. Mnoho hlasatelů jich má plnou pusu a mnoho jejich posluchačů je po nich bezduše opakuje. A pro každého znamenají něco jiného - přesně Auro, dík. Tomuhle já říkám zmatení jazyků… Ono totiž nezáleží na tom, jakým kdo mluví jazykem - lze si porozumět i beze slov. Neumím skoro slůvko německy, přesto mám z poslední doby krásnou vzpomínku na výletníky důchodce z Německa a jsem si jistá, že oni stejně vzpomínají na mě. Prostě jsme se nejenom potkali, ale i setkali a pomyslně si přátelsky podali ruce.

Jsme na Jitřní zemi, jitřní pro mě představuje nový, právě se rodící. Možná by se tu mohla zrodit vzájemná ochota si porozumět, vnímat to, co je za těmi slovy. Když tak pozoruji svět i dění posledních týdnů tady, mám dojem, že to je převratná novinka. Ne že by se o ní nevědělo, jenomže málokdo ji vpustí do svého života. A jsme zase u toho: jde o kvalitu ryzího (čistého) srdce, která je žita v každodenním životě. Začít musíme každý u sebe.