Čínská česneková pažitka Knolau se u nás pěstuje teprve krátkou dobu a je poměrně málo známá. Je to škoda, protože je nejen chutná, ale také léčivá.
Pokud z nějakých důvodů nesnášíte česnek a cibuli, máte možnost vyzkoušet tuto vytrvalou pažitku čínskou (Allium tuberosum Rottler ex Spreng.), nazývanou také Knolau. Svého času se u nás šířila jako údajný kříženec pažitky a česneku. Pažitka Knolau nedráždí žlučník a je chutná a ještě léčivá. Obsahuje značné množství vitaminu C, karotenu a tělu prospěšných minerálních látek, podporuje trávení, má vliv na chuť k jídlu a na snižování krevního tlaku. Nať používáme převážně čerstvou. Do teplých jídel ji přidáváme vždycky až na závěr, po ukončení varu. Můžeme ji bez váhání použít i jako náhradu česneku.
Pažitka Knolau vytváří velké, křehké, svěže zelené ploše trubkovité listy, které mají česnekovou příchuť. Na záhon semena vyséváme po asi šesti do jamky ve sponu asi 25 x 20 centimetrů od března až do poloviny září. Do květináče, truhlíku nebo skleníku hustěji (rozhozem) a celoročně. Ve vlhké půdě, v hloubce asi 1 centimetr a při teplotě nad 10 °C vyklíčí do měsíce. Na pěstování má podobné nároky, jako naše stará známá pažitka pravá (Allium schoenoprasum L.). Na zimu si její nať můžeme uchovat třeba zmrazením. Výhodnější je však vyrýpnout si před příchodem mrazů několik trsů, založit je na vhodném místě, třeba ve sklepě, a podle potřeby postupně vysazovat do květináče. Při dostatečné zálivce, teplotě a na světle (v bytě u okna) ji můžeme sklízet již za čtrnáct dnů. Musíme dbát jen na to, abychom ji neseřízli moc nízko nad zemí a nepoškodili tak její růstová centra (srdéčka). Po ledových mužích přesadíme rostliny opět na záhon. Vykvétá dekorativními bílými květy. Na zahrádkách se může uplatnit i jako okrasná rostlina.
Znáte knolau?
