Pokračování článku I. Wiesnera o alchymii dnešních dnů...
Pohled do historie
Nejstarší psaný historický záznam o prachovém zlatu mfkzt hovoří o vlastnostech této substance pravděpodobně nejpodrobněji. Je to zřejmé z velmi přesných údajích obsažených v egyptských Pyramidových textech , což jsou posvátné záznamy zdobící stěny pyramidového hrobu faraona Unase u Saqqary z období páté dynastie.
Podle hebrejské tradice nechal Mojžíš rozdrtit zlaté tele, které Israelité začali opět uctívat během jeho pobytu na hoře Sianj. Velmi rozezlen jejich zradou, nechal kov telete “spálil v ohni” (kabalistický termín transmutace), rozdrtit na prach a každého Izraelitu donutil vypít hrnek směsi tohoto prachu s vodou. A ejhle, ze vzbouřeného davu vyhladovělých a žíznivých kočovníků se obratem stává opět zástup poslušných vyznavačů Jehovy. Ten bílý prach vzniklý “spálením” zlata musel mit tedy velmi podivný účinek.
Na rytině vysekané na zdi Bílé kaple v Karnaku je zobrazen egyptský farao Sesôstris I. při rituální oběti shew bread (ovoce shew=mfkzt) nejvyššímu bohu Amunovi:
V roce 1450 založil Thutmose III. při chrámu v Karnaku bratrstvo metalurgických Mistrů, jemuž stála v čele 39 členná nejvyšší rada nazývaná Velké Bílé bratrství. Je to zaznamenáno na basreliéfu v karnackém chrámu. V sekci metalurgie je zobrazeno í mnoho artefaktů kuželovitého tvaru. K je připojeno vysvětlení, že tyto artefakty byly vyrobeny ze zlata a jsou nazývány bílý chléb bohů. Toto „metalurgice bratrstvo“ bylo faraonem pověřeno vyrábět substanci popisovanou skupinou souhlásek m-f-k-z-t, čtení této skupiny souhlásek se nedochovalo, můžete si zkoušet vkládat mezi souhlásky vhodné samohlásky a zkoušet svoji invenci. Mfkzt byl egyptskými kněžími obvykle formován do kónického tvaru a nazýván “ovoce schew”, nebo “potrava bohů”. O substanci mfkzt se zmiňuje i manuskript známý jako papirus Ani či Egyptská kniha mrtvých, což je papirusový svitek dlouhý asi 23m, pocházející z Théb (období 18. dynastie),
Starověký čínský alchymista Wei Po-yang popsal pravděpodobně tutéž substanci jako “pilulky nesmrtelnosti”, které lisoval ze substance Huan Tan (jedlé bílé prachové zlato), získané alchymickou projekcí ryzí rtuti. Po požití jediné dávky substance Huan Tan se údajně pokožka omladila, šedivé vlasy získaly původní barvu, navrátila se sexuální potence a narostly nové zuby. Starý muž se změní v mladíka a stará žena v dívku.
Artephius, pravděpodobně totožný s Apolloniem z Tyany, proslulý alchymista dvanáctého století, ve svém alchymistickém pojednání, nazvaném “Tajná kniha” (The Secret Book) tvrdí, že žil tisíce let od času svého narozenído současnosti, díky dobrotě mocného Boha, od něhož pochází tato báječná “kvintesence”, neboli “pátá bytnost” (Quinta essentia).
V řeckém bájesloví hrála důležitou roli substance zvaná „Ambrosia“, která podle tradice byla pokrmem bohů, bohyní a polobohů Olympanů, nejčastěji používaná při oslavách ve formě nápoje zvaného „nektar bohů“ (eau de ambrosie). Obě formy, ambrosie a nektar, se objeví v mýtech a historické literatuře jako skvělé cukroví zahánějící hlad a žízeň nesmrtelných obyvatele Mt. Olympu. Zatímco učenci si nejsou úplně jistí tím, co starověcí Řekové věděli o složení ambrosie (nebo její tekuté formy), byli přesvědčeni, že tyto mýtické substance měly nějaký vztah k moučníku, nebo k medu. Ambrósie byla více než jen skvělým pokrmem, v řeckých mýtech se nachází několik epizod ve kterých je ambrosie je používána bohy a bohyněmi jako balzám, propůjčující smrtelným lidem krásu a nesmrtelnost. V Homerově hymnu na Aphroditu, se bohyně připravuje pro nějaké vážné svádění s pomocí ambrosiového oleje, ve kterém se rovněž koupaly Gracie. Ambrosiový olej byl božsky sladký, vonný a dával nesmrtelnost bohům i smrtelným lidem. Ambrósie hrála důležitou roli v mnoha jiných mýtech. V jedné scéně Homérovy Iliady, použila mořská víla Thetis ambrosii a nektar k oživení mrtvého těla bojovníka Patrocluse. Ve stejném eposu, Zeus přikázal Apollonovi, aby pomazal ambrosií tělo dalšího padlého hrdiny Sarpedona. S tím by mohly souviset i tradice převzaté později do křesťanských rituálů jako akt „pomazání olejem“, prováděné jednak při instalaci krále, jednak u zemřelých.