Pohled do historie

    Nejstarší psaný historický záznam o prachovém zlatu mfkzt hovoří o vlastnostech této substance  pravděpodobně nejpodrobněji. Je to zřejmé z  velmi přesných údajích obsažených v egyptských Pyramidových textech , což jsou posvátné záznamy  zdobící stěny  pyramidového hrobu  faraona  Unase u Saqqary z období  páté dynastie.

   Podle hebrejské tradice nechal  Mojžíš rozdrtit  zlaté tele, které Israelité začali opět uctívat během jeho pobytu na hoře Sianj.  Velmi rozezlen jejich zradou, nechal kov telete “spálil  v ohni” (kabalistický termín transmutace), rozdrtit na prach  a každého  Izraelitu donutil vypít hrnek  směsi tohoto prachu  s  vodou.  A ejhle, ze vzbouřeného davu vyhladovělých a žíznivých kočovníků  se obratem stává opět zástup poslušných vyznavačů Jehovy. Ten bílý prach vzniklý “spálením” zlata musel mit tedy velmi podivný účinek.

Na rytině vysekané na zdi Bílé kaple v Karnaku je zobrazen  egyptský farao Sesôstris I. při rituální oběti  shew bread (ovoce shew=mfkzt) nejvyššímu bohu Amunovi:

    V  roce  1450 založil Thutmose III. při chrámu  v Karnaku bratrstvo  metalurgických  Mistrů, jemuž stála v čele 39 členná nejvyšší rada  nazývaná Velké Bílé bratrství.  Je to zaznamenáno na basreliéfu v karnackém chrámu. V sekci metalurgie  je  zobrazeno í mnoho  artefaktů kuželovitého tvaru.  K je připojeno vysvětlení, že tyto artefakty byly  vyrobeny ze zlata a jsou nazývány bílý chléb bohů. Toto „metalurgice bratrstvo“ bylo faraonem pověřeno vyrábět  substanci popisovanou skupinou souhlásek m-f-k-z-t, čtení této skupiny souhlásek se nedochovalo, můžete si zkoušet vkládat mezi souhlásky vhodné samohlásky a zkoušet svoji invenci. Mfkzt byl egyptskými kněžími obvykle formován do kónického tvaru a nazýván “ovoce schew”, nebo “potrava bohů”. O substanci  mfkzt se zmiňuje i manuskript známý jako papirus Ani  či Egyptská kniha mrtvých, což je papirusový svitek dlouhý asi 23m, pocházející z Théb (období 18. dynastie),    

   Starověký čínský alchymista Wei Po-yang popsal pravděpodobně tutéž substanci jako  “pilulky nesmrtelnosti”, které  lisoval ze substance  Huan Tan (jedlé bílé prachové  zlato), získané alchymickou projekcí ryzí rtuti. Po požití jediné dávky substance  Huan Tan se údajně pokožka omladila, šedivé vlasy získaly původní barvu, navrátila se sexuální potence  a narostly    nové zuby. Starý muž  se   změní  v mladíka a  stará žena v dívku.

   Artephius, pravděpodobně totožný s Apolloniem z Tyany, proslulý alchymista dvanáctého století, ve svém  alchymistickém pojednání, nazvaném “Tajná kniha” (The Secret Book) tvrdí, že  žil tisíce let  od času svého narozenído současnosti, díky dobrotě mocného Boha, od něhož pochází  tato báječná “kvintesence”, neboli “pátá bytnost” (Quinta essentia).

   V řeckém bájesloví hrála důležitou roli substance zvaná „Ambrosia“, která podle tradice  byla  pokrmem bohů,  bohyní a polobohů Olympanů, nejčastěji  používaná při oslavách ve formě nápoje zvaného  „nektar bohů“ (eau de ambrosie). Obě formy,  ambrosie a nektar,  se objeví v mýtech a historické literatuře  jako skvělé cukroví  zahánějící hlad a žízeň  nesmrtelných obyvatele Mt. Olympu. Zatímco učenci si nejsou úplně jistí tím, co starověcí Řekové věděli o složení ambrosie (nebo její tekuté formy), byli přesvědčeni, že tyto mýtické substance měly nějaký vztah k moučníku, nebo  k medu. Ambrósie byla více než jen skvělým pokrmem, v řeckých  mýtech se nachází  několik epizod ve kterých je  ambrosie je používána bohy a bohyněmi jako balzám, propůjčující  smrtelným lidem  krásu a  nesmrtelnost. V Homerově  hymnu na Aphroditu, se bohyně  připravuje pro nějaké vážné svádění s pomocí ambrosiového oleje, ve kterém se rovněž koupaly Gracie. Ambrosiový  olej  byl božsky sladký,   vonný  a dával nesmrtelnost bohům i smrtelným lidem. Ambrósie hrála důležitou roli v mnoha jiných mýtech. V jedné scéně Homérovy Iliady, použila mořská  víla Thetis ambrosii a nektar k oživení  mrtvého těla  bojovníka Patrocluse. Ve stejném eposu, Zeus přikázal  Apollonovi, aby pomazal ambrosií tělo  dalšího padlého hrdiny  Sarpedona. S tím by mohly souviset i tradice převzaté později do křesťanských rituálů jako akt „pomazání olejem“, prováděné  jednak při instalaci krále, jednak u zemřelých.