Další článek ze stránek
Bohyně. Znáte Píseň svého života? Ne? Tak si přečtěte toto povídání. Převzato se svolením Valpi a doplněno o háčky a čárky.
Když žena jistého afrického kmene zjistí, že je těhotná, odejde s několika
přítelkyněmi do divočiny a tam se společně modlí a meditují, až uslyší píseň
dítěte. Věří, že každá duše má vlastní vibraci a vyjadřuje svou jedinečnou chuť
a poslání. Když se ženy naladí na tuto píseň, zpívají ji nahlas. Pak se vrátí
ke svému kmeni a všechny ji naučí.
Když se dítě narodí, jejich komunita se sejde a zpívají ji děťátku. Později,
když dítě zahájí výuku, vesnice se opět sejde a zpívají jeho píseň. Když dítě
prochází zasvěcením do dospělosti, lidé se zase sejdou a zpívají mu. V době
svadby člověk opět slyší svoji píseň.
Nakonec, když se duše chystá k přechodu na onen svět, rodina a přátelé se
sejdou u postele umírajícího, tak jako to udělali při jeho narození, a zpívají
mu na cestu do dalšího života. Tento africký kmen zpívá dítěti píseň ještě při
jedné příležitosti. Pokud člověk v některém bodě svého života spáchá zločin
nebo jinak společenský selže, zavolají jej do středu vesnice a lidé jeho
komunity kolem něj vytvoří kruh. Pak mu zpívají jeho píseň.
Tento kmen si je vědom, že medicínou na protispolečenské chování není trest,
ale láska a rozpomenutí se na svou identitu. Když poznáš svoji vlastní píseň,
nemáš touhu nebo potřebu dělat nic, co by ublížilo druhým.
Přítel je ten, kdo zná Tvoji píseň a zpívá Ti ji, když jsi ji zapomněla. Ti,
kteří Té milují, se nedají ošálit chybami, kterés udělala ani temnými
představami, které o sobě máš. Pamatuji si Tvoji krásu, když se cítíš ošklivá,
Tvoji celost, když jsi zlomená, Tvou nevinnost, když se obviňuješ a Tvůj smysl,
když jsi zmatená.
Asi jsi nevyrůstala v africkém kmeni, který Ti zpívá píseň při důležitých
životních přechodech, ale život Ti vždycky připomíná, kdy jsi v souladu sama se
sebou a kdy ne. Když se cítíš dobře, děláš to, co odpovídá Tvé písní, když je
Ti zle, děláš to, co je s ní v protikladu. Nakonec všichni najdeme svou píseň a
dobře ji zazpíváme. Možná to napřed zní jako nejisté švitoření, ale tak na tom
byli všichni velcí pěvci. Prostě ve zpěvu pokračuj a najdeš cestu domů.
(Podle Alana Cohena)