Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 18. 05. 2021     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
George Orwell:
Každá revoluce končí tím, že se nová prasata dostanou ke korytům.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2978x)
Oddělení zrna od plev
(13. 07. 2018, 2372x)
Párové duše
(01. 02. 2019, 2309x)
Věřte ve svou jedinečnost
(27. 07. 2018, 2171x)
Co je pro naše dobro
(24. 08. 2018, 1974x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Jak si dát mat


Od čtenáře (P. Holý: Povídání o cestě Tam) - Sebepoznání - 17. 11. 2009 (3577 přečtení)

Petře, ani se mi k tobě dneska nechtělo. Ty to máš v sobě tak vzorně uklizené… Vždycky se tě zeptám a ty se hned trefíš, a já tím spíš jen vidím, jakou mám sám v hlavě džungli. A co teprve doma! Tam o tom všem začnu pochybovat, jestli sis to celé nevymyslel a zda jen nevykládáš, co jsi sám nezažil, a pak se zase divím, proč je to v jiné knize naopak… Je to hrůza. Můžeš mi za to klidně říkat Petr Skeptik, ale těch pochybností mě stejně nezbavíš. Nevěřím vlastně vůbec ničemu.


Ani jak jsme říkali minule, že se dá porazit strom lpění? Škoda. Kdyby sis to opravdu vyzkoušel, dal bys mi za pravdu v jedné věci: Znamená to definitivní konec pochybností o cestě Tam. Kdyby ti pomohlo dát na autority, dočetl by ses o tom i v buddhistických spisech.

Že mohou ustat pochybnosti? Nadobro? A jak?

Samočinně. Není pro ně důvod. Není tu nikdo, kdo by je vytvářel a křečovitě se jich držel. Není, protože tu není žádné pevné já.

Nerozumím, nechápu, vždyť to přece nejde! Copak se dá nebýt a být zároveň? Když tu nebudu já, kdo tu bude s tebou mluvit?

Hmmm… Je to pěkný oříšek na pochopení. Ale nenech si vnutit cizí názor, to ne. Ono je vlastně o moc těžší správně si vyložit slova druhého než jednoduše svolit, aby se to stalo i tobě, a pak to vědět sám od sebe. Přesto ti zkusím dát jedno přirovnání, jak to s tím naším já je. Hrál jsi někdy šachy?

Když jsem byl kluk.

To stačí. Na to přirovnání. Tak si představ, že máš černé figurky a že přichází konec partie. Černý je v šachu vždycky v nevýhodě, začíná až po tahu bílého, a tak se musí bránit. Ten bílý hrál ale skvěle a nenechal tě přejít do útoku. Prohráváš. Zbylo ti jen pár figur a uprostřed nich, pečlivě střežen, stojí tvůj černý král. Hlavní figura. Pravidla šachu jsou jasná: všechny figury, každičký tah, každá tvoje myšlenka slouží jen k tomu, jak toho černého krále ubránit. I za cenu jakýchkoli obětí. Je to sice jen figurka, malý kousek dřeva, ale v té chvíli je to pro tebe to nejdůležitější na světě.

Ten černý král, to je jako moje já?

Ano. Jenže do úplného matu nebo vybití všech figurek, tak hrají jen začátečníci. Mistr, ten si své postavení přizná a včas uzná vítězství protihráče. Neskrývá si, že ten jeho černý král už nemá šanci přežít.

A co jsi mi tím chtěl ukázat?

To teď přijde: Vzdá se. V tom okamžiku se z toho černého krále stane docela obyčejná figurka, a kdo nezná šachy, ten ji třeba ani nerozezná od dámy nebo střelce – uloží se do krabičky s ostatními figurkami a počká si tam na další hru. Ta výjimečnost, obrovská důležitost, ta byla dána pouze rolí, a ne tím, že je to černý kousek dřeva. Kdybys krále ztratil a dal místo něj třeba sušenou švestku, mohl bys hrát taky. Je to zakleté v té výjimečné roli, že se v ní pevně věří. Pak toho krále, tu scvrklou švestku, budeš zase bránit hlava nehlava.
Než toho nechám. Než tu bitvu o své já vzdám. Aha. A co se pak stane?

Opustíš představu, že TY bys mohl někdy něco vyhrát. Sice jsi do toho dal všechno, dokonce ses považoval sám za tu malou černou figurku, jenže tvůj protihráč, ten Neznámý Bílý, kdysi dávno udělal první tah a hraje naprosto dokonale. To se opravdu nedá vyhrát. A tak tu figurku konečně pustíš. Ty sám přece nejsi černým králem. Je to pouze vypůjčená role v úžasné a strhující „Hře na tento svět“. A jak ti to dojde, najednou jsi Tam.

Ale jak se vůbec přesvědčíš, že Tam opravdu jsi? Víš, to jsou ty moje… promiň… pochybnosti.

Zpočátku – první chvíle – je to něco jako překvapení, ale to jen tak na okraj. To se o tom ví. A pak už se o tom zase více méně neví, jenom to „já“ už nemá své nesmyslné výsadní postavení. Je to kouzelná hra – „toto zde si hraje se sebou samým a nic dalšího není třeba“.

A kdyby se o tom přece chtělo aspoň trochu vědět? Potvrdit si to. Aspoň malinko.

To se musí jakoby šlápnout vedle a na chvíli si představit, jak je to špatně, a jaksi „vlézt do toho“, zapomenout se v tom. Zase toho černého krále chytit do ruky. A pak si znovu vzpomenout a nechat to jít správně.

To snad ne! Ty tvrdíš, že aby sis mohl potvrdit, že jsi Tam, tak to musíš nějak pokazit?

Přesně tak. Představ si, že po řadu generací bude mír. A jednou někoho napadne: „A je vlastně vůbec mír? Jak se to pozná?“ Začne pochybovat. Stejně jako ty. Jenže v tu chvíli to nemá s čím srovnat – lidé si v klidu žijí a je jim dobře. Počkejme… nenamlouvají si to? Nebojují v sobě vevnitř? A bude do toho tak dlouho šťourat, až se někdo naštve a pošle ho do háje. A on mu dá pár facek. A ten zas druhý den založí politickou stranu na ochranu slušných lidí, která o rok později uchopí moc. Jenže ostatní je nebudou mít rádi a svrhnou je. A začne se střílet. Najednou bude moc neštěstí a poteče krev. Nakonec se ten první chytí za hlavu a vykřikne: „Proboha, vždyť to byla pravda, on opravdu BYL mír!“ Ale ten už dávno není, ten jenom byl. A s bytím Tam to máš úplně stejně. Máš-li pochybnosti, pokazíš to, a pak to víš. Jenže co? Že je to pryč.

A to je nutné?

To je přírodní zákon. Abys měl co pozorovat, musí tu být změna. Jenže každá změna vždycky něco stojí. Musíš obětovat trochu svobody. Když už to umíš, vystačíš jen s nepatrným porušením původní dokonalosti. Žádná válka, pošle se jenom drobná diplomatická nóta. Přesně jen tolik, aby tě to upozornilo: „Petře, tady už jsi šlápl na cizí území. Ještě krok a už by ses nemusel dostat nazpátek.“ Zaznamenáš to a necháš to, aby tě to vrátilo tam, kde už zase nic nepoznáš. Tam, kde je všechno správně. K tobě domů.

To dává smysl, ale PROČ to vůbec záměrně kazit? Je to k něčemu dobré?

Je. Jak by ses jinak naučil, kde jsi ještě doma? Zkusíš tedy udělat malý krok ze dveří a pokud NEZAZNAMENÁŠ žádnou změnu, tak to ukazuje, že ses před tím bohužel někde zapomněl. Že nemáš odkud spadnout, protože už dávno sedíš na zemi a mačkáš si bouli na hlavě.
Je to tak – jak nemáš teď co trochu pokazit, tak je to už všechno dávno pokažené pořádně. Už zase svíráš v ruce tu svou figurku a bojíš se o ni! Znovu si myslíš, že by to bez tebe na světě nešlo.

Ale vždyť jsi předtím dobře věděl, jak je to správně…

Věděl… To je ti v tu chvíli k ničemu. Protože kdy a jak se o to přijde, toho si vůbec nevšimneš. To se nedá, v zapomnění není nikdo, kdo by o sobě věděl. Ani si nemůžeš najmout nějakého policajta, aby ti pak podal zprávu. Zkrátka ti to uteklo. Na něco ses přilepil, k něčemu ses připoutal.

A co potom?

Potom je potřeba si znovu uvědomit, že to „já“ opravdu, ale vážně, bez výjimky, není nic než myšlenka, že se sice už opět stalo středem světa, ale že je to zase jen pouhý omyl. Starý zvyk tak myslet. Tak se rozhodneš opustit ho a řekneš „Staň se“.

Jako „Amen“.

Ano. A pak to bude znovu správně. Šach, mat, šach, mat… a tak pořád, dokud se ti ta figurka v ruce mění z ohroženého krále v kousek bezcenného dřeva a zase nazpátek. Vlastně… dokud ti to tak připadá.

Připadá? Jak to… Přece buď JSI v pravdě nebo JSI v omylu, tak jaké pak „připadá“…

Připadá! Skutečně jen připadá. Nic víc… Protože časem uznáš, že jakékoli potvrzení – i sebenepatrnějším poškozením dokonalosti – bylo zase jen součástí hry. Dokonce i tohle málo totiž stačilo tvému černému králi na elegantní vyklouznutí, a to z původních sobeckých pravidel „JÁ vyhrávám nebo JÁ prohrávám“ do nových méně průhledných, jakoby neosobních pravidel „BYLO se Tam nebo NEBYLO se Tam.“ A hrálo se vesele dál…
Byla to taková malinká klička navíc. Jenže jak tohle jednou uznáš, už nemáš kam couvnout. Kruh se ti uzavře úplně.

To jsi pak pořád… Tam?

Ano. Za tu cenu, že už si to NIKDY nepotvrdíš! Dokonce i kdybys to zkoušel jakkoli ošálit – jasně vidíš, že tu není ani jediné políčko na šachovnici, kam by se ještě dalo uhnout. Dostal jsi mat, a to sám od sebe. Tentokrát jsi totiž nevzdal pouhou jednu partii, ale prohlédl jsi CELOU hru a tím jsi zrušil její pravidla.

To by byla nádhera… Že bych pak přestal pochybovat nadobro? To se ovšem ptám jen tak teoreticky. Zatím se spoustou věcí samozřejmě nesouhlasím.

To vůbec nevadí. Hlavní je poznání, že „já“ je pouze role a nic pevného. To je první a zásadní krok na cestě Tam. Jak jsme již řekli, způsobí i zánik tvých pochybností o cestě Tam a jejím cíli. Ale nic víc. Můžeš si klidně dál pochybovat, zda se dá chodit po vodě nebo zda bude konec světa.

A ty to snad sám víš?

Ne… Proč?

To jsi mě, Petře, uklidnil. To zase takový skeptik nejsem. Že bych to přece jen zkusil? Jak jsi to říkal, že je to jen vypůjčená role… To „já“. Budu si toho všímat.

Všímat, všímat a zase všímat. To je přesně ono. To se hodí právě na tebe. Nemusíš příliš věřit, ale o to víc si všímat. Pozorně a laskavě. To je kouzlo pro tebe. A máš vyhráno.

Vyhráno? Ale vždyť jsem měl… prohrát! Nechat si dát mat… Tomu mému černému králi.

Promiň. Říkali jsme všímat. Občas máš totiž také bílé figurky.

 

Z knihy Povídání o cestě Tam, Petr Holý, vydalo nakladatelství AVATAR

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 1 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
18. 05. 2021:

Mnislav Zelený-Atapana: "Můj vztah k Evropské unii je obecně znám. Vidím v ní úřad. A úřad jako takový se snaží, aby existoval, úředníci se snaží, aby si zasloužili svoje peníze, úřednictvo bobtná tak, jak se množí povinnosti, které úředníci sami vymýšlejí. Evropská unie a jí podobné jakékoli předcházející organizace a struktury jsou jen umělým slepencem, který nemůže fungovat. Do budoucna budeme všichni Evropany, ale ne na pokyn, ne že se to někde v Bruselu rozhodne, ale vývojem. To předpokládám. Ale to je vývoj staletí, a ne aby se něco nadiktovalo. Mně se vyčítá, že používám slovo rasa. Já říkám, že nejsme stejní. Jsme si rovni, ale nejsme stejní. Když na nějaké schůzi někde ve Spojených státech se nějaká komise rozhodne, že se nebude používat slovo rasa, tak to neznamená, že rasy zmizely. Nemůžou zmizet. Můj kamarád může být černý, červený, každý má svoji kulturu, každý má své hodnoty. To, že se rozhodne, že se nebude používat slovo rasa, slovo černoch, slovo cikán, je umělé rozhodnutí, které jejich status neovlivní a nezlepší."

Celý článek...


17. 05. 2021:

Bývalý ředitel Vojenské zpravodajské služby a exvelvyslanec Petr Pelz: "Horlivý tisk nás ujišťuje, že vláda měla informace o Vrběticích k dispozici několik týdnů či dokonce měsíců. Přesto, dle tohoto tisku, měla i nadále určitý zahraničně-politický záměr směrem k Ruské federaci. Ponechme stranou pro účely tohoto rozhovoru, zdali správný či nikoliv. Kdo, jak a proč přiměl v sobotu večer 17. dubna vládu České republiky změnit úmysly tak radikálně, že způsobila možná největší krizi v nějaké zahraniční relaci v dějinách Československa i České republiky s výjimkou událostí souvisejících s okupací Československa nacistickým Německem? Před parlamentními volbami musí občané České republiky znát na ono „Kdo, jak a proč“ odpovědi. A také kdo a jak se na tom na české straně podílel."

Celý článek...


07. 05. 2021:

Sociolog Petr Hampl: "Ať se snažíte, jak se snažíte, pořád žijete ve strachu. Agresivní dav sestávající z byrokratů a intelektuálů se může v příští minutě otočit proti vám. Dnes je to Hamáček, zítra to může být Fiala, Pekarová nebo Bartoš. Každý žije ve strachu. Nikdo si nemůže dovolit ukázat nedostatek horlivosti. Svým způsobem je to varování podobné tomu, jako když byl v 50. letech občas popraven nějaký příslušník politbyra. Všichni to vidí a nikdo si nemůže být jistý. Nekřičíš dost hlasitě? Neurážíš prezidenta vlastní země dost agresivně? V příští minutě můžeš být označen za zrádce ty..."

Celý článek...


06. 05. 2021:

Vidlák: "Existuje jen jedna jediná vyšetřovací verze. Že to odpálili ti agenti. Až na to, že existuje celá řada podverzí. Jestli měli komplice, jestli to ten komplic neudělal celé sám, jestli se druhým výbuchem nezametaly stopy, jestli se na tom nepodíleli majitelé Imexu... Chyběla ostraha, ba dokonce i ploty chyběly. BISce takový šlendrián celá léta vůbec nevadil. Tři lidé ten výbuch přežili, ale žádný Kroupa ani Kundra ani pravdomluvná ČT, nikdo s nimi neudělal žádný rozhovor. Jakoby neexistovali. Nebo by říkali věci, co se nehodí do krámu.
Když Hamáček říkal, že Vrbětice odpálili Rusové a my měli pochybnosti, tak jsme se od pravdolásky dozvěděli, že ministrovi vnitra/zahraničí se přece musí věřit. Když teď Hamáček říká, že v Moskvě handlovat nechtěl, tak jsme se od pravdolásky dozvěděli, že se mu nesmí věřit vůbec nic. Pro Babiše to platí stejně.
Informace o Vrběticích je přísně tajná, že se nesmí zveřejnit žádné podrobnosti z vyšetřování. Aby náhodou prostý lid něco nevykecal. Ale není dost tajná, aby z ní neunikaly zajímavé informace tu ke Kundrovi, tu ke Kroupovi. A nikoho to netrápí. Nikdo nekřičí, že tajné služby mají někde uvnitř krtka, který když může vynášet novinářům, možná vynáší i někam jinam...
"

Celý článek...


21. 04. 2021:

Na začátku byl požár: Ze zprávy HSZ o zásahu ve Vrběticích: "Po příjezdu jednotek HZS Zlínského kraje na místo události (sklad č. 16) provedla první jednotka HZS ZLK Slavičín průzkum ze severní strany hořícího objektu. Vzhledem k nepravidelným výbuchům nebylo možné provést průzkum i uvnitř objektu a bylo rozhodnuto o ústupu. Tato jednotka také pořídila zřejmě poslední fotografii tohoto skladu ještě před výbuchem."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!