Francouzský osvícený právník a spisovatel Françoise de Pitaval (*1673 - 1743): Jakékoliv setkání s právem znamená katastrofu pro každého, ať je již vinen nebo ne.
Jitřní země byla založena na podzim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jóga, witchcraft (wicca), kult Bohyně, posvátná sexualita a tantra, mystika, New Age, šamanismus ale také třeba zdravá výživa, vegetariánství, léčivé rostliny a ekologie.
Toto pojednání svým způsobem navazuje na článek „Drogy na duchovní cestě“ ačkoliv vůbec není o drogách. Nicméně zabývá se fenoménem tzv. změněného stavu vědomí. Tentokráte vědomým sněním. Nepíšu o těchto fenoménech kvůli nějaké objevnosti či snad kvůli posilování své (čí?) důležitosti .Vize, jakékoliv, pro mě nejsou důležité ve smyslu jejich barviček, sdělených pravd a „božských“ vnuknutí. Beru je pouze jako etapu cesty k jednotě, kde není žádný chytrý Bůh a hloupý člověk a to ještě etapu začátečnickou. Je to hra na sebeobjevání. Jsem si velmi vědom pravdivosti slov tuším že Drtikola, že kdo má různé vize, vizionářské sny atd. je ještě dalek jednoty. Snažím se proto vždy po nějakém podobném prožitku o dvě věci – o pochopení poselství onoho prožitku a o zahlazení do jednoty prožitku samotného. Je stejně důležitý a svatý jako to, že mohu večer pohladit svou ženu, vyrazit s rodinou na výlet nebo spořádat dobrou večeři. A to neříkám proto, že se to tak říkává, ale proto, že to tak cítím a vnímám.
Človek prichádza na Zem, aby sa tu niečo naučil, stretol určitých ľudí, niečo tu zanechal. Ak sa s klientmi v regresnej terapii posunieme ešte pred počatie, mohí z nich popisujú existenciu akoby vo svetle, kde si vyberajú svojich rodičov, telo, okolnosti a možno aj celý život, ktorý na Zemi prežijú. Klient sa často akoby dohaduje so svojimi priateľmi na tom, či a kedy sa na Zemi stretnú, alebo čo budú spoločne prežívať.
Od čtenáře jsme dostali zajímavou úvahu na dost kontraverzní téma. Drogy rozděluje naši společnost na dvě dost vyhraněné skupiny. Jedna je démonizuje a striktně odmítá, ta druhá je k nim spíš tolerantní. Článek rozhodně nenabádá k užívání drog, ale snaží se na toto téma podívat z obou stran.
Ukázka z knihy - Sebepoznání - 21. 08. 2006 (5620 přečtení)
DON MIGUEL RUIZ
JE MISTREM TRADIČNÍHO TAJNÉHO učení starých Toltéků. Již více než deset let předává jejich moudrost ve spojení s moderním myšlením svým žákům a vede je k osobní svobodě. Přednáší, vede semináře a cestuje do posvátných míst na celém světě.
Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chovaní, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
„Kniha dona Miguela Ruize je mapou cesty k osvícení a svobodě.“ Deepak Chopra, autor knihy The Seven Spiritual Laws of Success a studijní ředitel Chopra Center for Well-Bein
Inspirující kniha s mnoha úžasnými poučeními...“ Wayne Dyer, autor knihy Real Magic
„Ruiz shrnuje v duchu Castanedy základní toltéckou moudrost a vyjadřuje jasně a čistě, co pro muže a ženu znamená žít jako mírumilovní válečníci v moderním světě.“ Dan Millman, autor knihy Way of the Peaceful Warrior and Laws of Spirit
Ukázka z knihy - Jóga - 20. 08. 2006 (5394 přečtení)
Jako u Ramany Maharšiho, je i u Nisargadatty výchozím bodem jeho učení rozlišení mezi osobou a bytostným Středem Samým (v angličtině "the Self"), tj. mezi empirickým osobním já a jeho metafyzickým základem a zdrojem, který zůstává v naší běžné, neosvícené zkušenosti zcela utajen, ač je paradoxně živoucím pozadím, bez něhož by jí nebylo. Mluvě o tomto všepředcházejícím, neobjektivovatelném, na nic jiného neredukovatelném, a tudíž nepodmíněném naprostém Bezprostřednu v srdci všeho prožívání, říká Nisargadatta, že nemůže být popsáno, že je lze naznačit pomocí totální negace. Protože ono je tím, čím v jádru svého bytí jsme, stačí pro začátek vědět, čím v základě nejsme.
Senátor Jaroslav Doubrava:
"
...chovali se (poslanci) jako úchylové. Dokonce hejtmani z opozičních stran prosili své strany, aby neblbly a nouzový stav prodloužily. Politické hovězí hlavy ze stáda opozice z toho ale udělaly předvolební mejdan. Poslanci, kteří zařízli nouzový stav, jsou stejní primitivové jako ti, kteří demonstrovali proti nošení roušek. A opozice neustále do vlády bušila, že neudělala to či ono, že něco mohla dříve a lépe. Změnilo se to v politickou štvanici, nakonec vláda ztrácela rozhodnost, aby nebyla obviněna z nedemokratických zásahů...
...ČT1 se stává největším šiřitelem nenávisti, polopravd a dezinformací v ČR. Z tohoto hlediska se nedivím, že se takhle urvali z řetězu i primitivové z opozice. Poslanci z opozice ukázali, že nemají ani páru o tom co potřebují lidé dole, v konkrétních vesnicích, městských čtvrtích, ti kteří jsou odkázáni měsíc od měsíce na plat nebo v horším případě na podporu...
"
Bohumil Pečinka: "...je to třicet let stále o tomtéž. Už v letech 1990-92 dělalo právnické expertní duo Jičínský-Rychetský zákulisní rozhodnutí a nátlakové akce, jimiž stavělo parlament i vládu do neřešitelných situací. Často tomu sekundoval i Jan Filip z pozice experta, plně podřízeného Pavlu Rychetskému. Třicet let nato stejní lidé, tentokrát už bez zesnulého Zdeňka Jičínského, rozhodli o volebním zákonu a dostali politickou reprezentaci pod tlak..."
Petr Žantovský: "...USA pro mnohé z nás před rokem 1989 symbolizovaly svobodu a demokracii, zatímco sovětský blok symbolizoval třídní boj a všeobecné hlupství. Dnes je to jinak. Amerika se chová hůř než naši rudí za Jakeše. Je to symbol? Jistě: úpadku země, která si neví rady sama se sebou, a tak nabízí zástupné terče. Jen my jsme stále stejní, tedy aspoň naše vrchnost: dříve odezírala ze rtů Moskvě, dnes Washingtonu případě Berlínu a Bruselu. Ale změní to nás, občany, co tomu musejí přihlížet? Ani v nejmenším. Jen to prohloubí skepsi a nedůvěru. Jako za toho Jakeše. Kdybych byl optimista, řeknu, že cítím v kostech změnu, jako byla cítit dejme tomu od roku 1985. Ale protože jsem realista, bojím se, že tato změna bude draze vykoupena..."
Ivo Rušák: „Putinova rezidence“ u Černého moře
"...dnešní vlna mediálního „zájmu“ o tu „Putinovu rezidenci“ je už historicky druhou vlnou, jaksi reinkarnovanou a znovu rozvířenou zjevně v souvislosti s návratem A. Navalného do Ruska a tak nějak zakrývá skutečnost, že A. Navalného po návratu ruská policie ze zákona prostě musela zatknout, protože byl dříve odsouzený k podmíněnému trestu (30 dní vězení) a neplněním jeho podmínek ten trest podmíněný přešel v trest nepodmíněný. Jistě mu nikdo nebude vyčítat to období, kdy se jako léčil z té „otravy“ a kdy byl v „rekonvalescenci“, ale od té doby pobýval (schválně?) v Německu dále, a tedy se (schválně?) nehlásil v pravidelných intervalech ruské policii, jak stanovovaly podmínky trestu..."
Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.
Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!
