Tragický neúspěch mučení je název blogu Matthieu Ricarda z 1. srpna 2011. Může takové pojednání sdělit něco čtenáři v české kotlině, kde se fyzické mučení nepěstuje (kdyby ano, jistě by se to už dávno profláklo) a kde byl trest smrti k lítosti mnohých zrušen? Soudím, že ano, a nejen proto, že si při čtení o tom, jak jsou jinde oškliví, můžeme se zadostiučeniněním říci „Nás se to přece netýká“. Jenže … opravdu netýká? V každém z nás je přece potenciální zabiják a mnozí z nás mají vlohy k psychickému sadismu či psychickému kanibalismu. Co jiného je šikana, mobing, politický či náboženský fanatismus a další členové této imaginární, ale v důsledcích svého působení velmi konkrétní smečky, jíž se i v českých i v moravských krajích tak dobře daří? Mají strůjci těchto činností na mysli blaho těch, kterým jsou činnosti určeny, třeba pod záminkou, že je musí vychovat? Rozkoš z toho, že se nám daří někoho psychicky mučit, je přece nezaměnitelná a pocit moci nad tím, koho se nám dokonce podaří zničit, je opojný.