Ach ta emancipace.

Jednou takhle v podvečer jedu tramvají. Otevřou se dveře, vystupuje starší paní. Ovšem do dveří se už hrne podnapilý muž robustní postavy, oblečený do tradičních silně špinavých montérek, plných fleků a malty. Strčí do ní a vykřikne: Uhni ty .... (doplnit podle vlastních zkušeností). Paní ovšem nemá načteno dost příruček emancipovaných žen, takže místo aby ho kopla do holeně, se mu jen smutně snaží uhnout z cesty. Pán za mohutného brbláni usedá a na sedadlo se tiše snese sprška omítky. Myslíte, že si tento milý muž všimnul, kolik svinstva za sebou nechal a druzí si do něj sednou?

Jednou jsem takhle trávila volné odpoledne na procházce se svou sestrou. Sestra je narozená ve znamení Panny, takže klidná, pečlivá, z nějakého přemrštěného emancipování se podezírat skutečně nedá. Přišla řeč na koníčky jejího muže. Tak mě napadlo, kolikpak tak přijde malá vyjížďka mužské části domácnosti za tradiční mužskou zábavou - fotbalem? Noooo jedna vyjížďka na mezinárodní kvalifikace, lístky tak od 2000 nahoru, cesta, patřičná konzumace...To víte, může se stát, že i klidně 20000 - dvakrát dvě hodiny řvaní, patřičné alkoholové opojení, autobus... Naznačuji tím, že podle selského rozumu, by tyto a další nákladné koníčky měly být náležitě kompenzovány něčím stejně nákladným. Kampak se hrabe jedna dvě skromné vzdělávací knížky me sestry...

Mám kamarádku. Vlastně je to takový sen jednoho místního spisovatele: hodná a domácí typ, baví jí domácí práce, o děti se vždycky ohromně starala, zavařuje, umí ruční práce, sbírá bylinky, pečovala i o svého manžela. Nikdy nečetla knihu jak být sama sebou a dokonce nikdy nebyla na žádném semináři o bohyních. Zato její muž byl oblíbeným návštěvníkem jednoho nejmenovaného duchovního centra. Normální, inteligentní člověk. A představte si, taky od něho odešla!!! Teprve později prozradila, že ji tento pán dlouhodobě a stále více psychicky terorizoval a fyzicky napadal.

Myslíte, že i tito hrubiáni se jednou stanou hodnějšími?

A já se ptám nejen s touto ženou: kdypak se i muži stanou lepšími?

Docela mě překvapuje, kolik mužů má jasno o našich pocitech, myšlenkách, co máme a nemáme dělat, apod. Protože jsem žena, tak se musím přiznat, že prostě nemám v tomto životě zkušenost být a cítit se jako muž. Velmi by mě zajímalo, kolik z těch mužů, kteří mají tak jasno v nás, zažilo zkušenost být ženou, mít naše myšlení i pocity a vůbec by mě zajímalo kolik z nich už porodilo nějaké dítě?

Bojovníci proti emancipaci a za navrácení ženy za zdi domácností, do role pečovatelky o blaho muže, jeho nezřízené obdivovatelky s potlačením vlastních potřeb by se mohli taky zkusit zamyslet, pročpak se to, co se jim nelíbí děje? Jestlipak to není reakce na něco "shnilého v království mužském"?

Ať se to pánům líbí nebo nelíbí, jsou tu dvě strany mince a nejde hodit všechno na ty zlý ženský.

A pozor je tu skutečně jedno velké nebezpečí. Uvědomili jste si emancipobíjci, že by se také mohly zvednout nároky na vás? Abyste se tedy staly pro ty slabé a křehké ženské bytosti oporou v chudobě i bohatství, nemoci i ve zdraví, v mládí i na stará kolena??? Průšvih, co? Mohly bychom také nárokovat, abyste se stali více naslouchající (myšleno nám), věrní, spolehliví, doma i ve společnosti příjemní a galantní? A co patřičné zabezpečení domácnosti? Už vás jímá hrůza a husí kůže?

Když domyslím trendy, které dnes vládnou, ráda bych se dožila takových mužů, kterých si skutečně můžeme vážit. Jsou sami sebou, potřebují nás chránit a pomáhat. Nežijí si svůj život na několika místech naráz (další třeba v sáhodlouhých počítačových hrách, nákladných koníčcích s jinou společností, virtuálním světě podivných vztahů a jiný zase s jinou či jinými ženami) a na nás by zbyla jen ta role služebnictva, vždy připraveného (v případě, že si udělá pán domu čas ve svém náročném programu).

A to se ani nehodlám rozepisovat o tzv. mužích, kteří mají v koupelně více kosmetiky než já spotřebuji za rok a o těch postižených takovými komplexi, že si je na nás neustále musí léčit a něco si pořád dokazovat.

Myslíte, že muži taky někdy uvažují nejen nad našimi nedostatky, ale jdou i do sebe?

Co takhle kurz, jak být fajn chlapem?

Jak být fajn chlapem a jak být fajn ženskou?

Možná by k zamyšlení nad splněnými přáními mohl přispět životní příběh jiné ženy, jak jej o sobě napsala v následujících článcích:

Co mi tantra dala a vzala
Co mi tantra dala a vzala 2.
Co mi tantra dala a vzala 3. aneb o potěšení
Co mi tantra dala a vzala 4. aneb o mém vztahu k sexu
Po čtyřech letech

Je to všechno složitější a není nic jednoduššího, než z vyprávění jedné strany odsoudit stranu druhou. Ta otázka v závěru příspěvku od javaho by měla znít jinak a platit pro každého: Co takhle raději uvažovat každý nad svými vlastními nedostatky, než nad nedostatky "toho druhého"?